Odmítnutí přesčasů, důraz na rovnováhu, větší pozornost k duševní pohodě. V očích některých generací to může působit jako nezájem nebo menší ochota obětovat se pro práci. Ve skutečnosti to ale může být přirozeně objevený způsob, jak se nenechat semlít tempem, které dnes v mnoha oborech přerostlo zdravou míru. Odmítání přesčasů není nezájem
Zatímco dříve byla kariéra často postavená na budování pozice, postupném růstu a ochotě udělat něco navíc, dnes
roste počet lidí, kteří se chtějí ve své práci cítit dobře i dlouhodobě. Nejde ani tak o to pracovat méně, spíš jinak. Generace Z vyrůstala v době, kdy se běžně mluví o
vyhoření, o psychických problémech a o tom, jak důležité je
neztratit vztah k soukromému životu mimo práci. Proto pro většinu z nich není rovnováha mezi pracovním a osobním životem výhoda navíc, ale podmínka, bez které nemá smysl o pracovní nabídce vůbec uvažovat. Jedním z pojmů, které se s tímto posunem často spojují, je tzv.
quiet quitting. Není to výpověď, jak by název mohl napovídat, ale
změna v nastavení hranic. Zaměstnanec
zcela plní svou práci podle pracovní smlouvy, ale už nečeká, že by měl fungovat nad rámec toho, co je výslovně domluveno nebo zaplaceno. Nemusí zvedat telefon po pracovní době, nepřebírá odpovědnost za další dvě role a nebere jako samozřejmost, že přesčasy k práci patří. Starší kolegové v tom mohou vidět menší angažovanost. Pro mladší je to spíš přirozená obrana proti dlouhodobému tlaku a riziku vyhoření.
Hustle culture ztrácí přitažlivost
V předchozích dekádách se kultura vysokého výkonu a nepřetržité produktivity často považovala za přirozenou součást úspěchu.
Pracovat na maximum, rozvíjet se, budovat kariéru. Dnes však tato filozofie čelí kritice, a to nejen ze strany mladších zaměstnanců. Řada lidí, kteří touto cestou prošli, už ví, že hranice za ně nikdo jiný nenastaví a že
dlouhodobý výkon na maximum bez odpočinku je neudržitelný a vede spíš k frustraci než uznání. V souladu s novým přístupem k pracovnímu nasazení je i to, že
mladší generace přestává klást důraz na lineární postup v rámci firmy. Mnohdy dávají přednost pestřejší profesní dráze,
sbírají zkušenosti napříč obory, učí se novým dovednostem podle toho, co je zrovna zajímá.
Vnímají rozdíl mezi loajalitou a slepým následováním pravidel, která jim nedávají smysl. Necítí povinnost „vydržet“ podmínky, které jim nevyhovují, a změnu prostředí a směru nepovažují za selhání.
Cítíte, že je čas na změnu? Zaregistrujte se, najdeme vám vysněnou práci. Work-life balance není generační rozmar
Ačkoli se může téma hranic zdát nejviditelnější s příchodem generace Z na trh práce, zdaleka se netýká jen jich. Mnozí mileniálové, kteří se dnes nacházejí na vedoucích nebo manažerských pozicích, čelí podobným tlakům jako kdysi jejich nadřízení. Mohou cítit nedostatek podpory a nejistotu.
Podle našich průzkumů zažívá více než polovina manažerů dlouhodobý stres, přičemž každý třetí přiznává, že se cítí vyčerpaný ještě před začátkem pracovního týdne. Nejčastějšími spouštěči jsou právě
tlak na výkon, nedostatek času na hlubokou práci a nutnost být neustále dostupný. Dále uvádějí, že ve své situaci
nemají možnost více pečovat o work-life balance, což z nich činí jednu z nejohroženějších skupin, pokud jde o vyhoření. Rozdílné přístupy ke kariéře tak nejsou jen generačním střetem, ale i reakcí na pracovní prostředí, které si žádá změnu.
Mladší generace viděla u svých rodičů nebo nadřízených, jak na člověka může působit dlouhodobý tlak, chronický stres, vyčerpání, a nakonec ztráta motivace. Právě to zafungovalo jako varovný signál, že chtějí pracovat udržitelněji a s větší ohleduplností k vlastnímu zdraví.
Jste dobrý člen týmu? Zjistěte to ve dvou minutách. Nová, udržitelnější firemní kultura
Starší generace stále přináší zkušenosti a odpovědnost, díky nimž týmy drží směr.
Úkolem firem teď je přemýšlet nad tím, jak skloubit různé přístupy, aby se jejich zaměstnanci cítili dobře a pracovali efektivně i bez vyčerpání. Work-life balance tak není slabostí ani výsadou, stává se nutným předpokladem k tomu, aby práce nejen generovala výsledky, ale také byla prostředím, kde mohou lidé fungovat dlouhodobě a se zdravou motivací.
Snová práce existuje. My víme, kde ji najít.
