Nové profese a dovednosti
Rutinní a manuální role, jako je klasický skladník nebo obsluha paletového vozíku, postupně ustupují. Ne proto, že by je roboti úplně nahradili, ale protože je nahradily procesy jako inteligentní dopravní systémy, autonomní manipulační technika, prediktivní plánování zásob a logistika řízená algoritmy. To vše vyžaduje nové profily zaměstnanců. Vznikají tak role jako operátor automatizovaných linek, technik údržby robotických zařízení, datový koordinátor skladu nebo specialista na řízení toků v digitálních skladech. Počet lidí se sice v některých provozech snižuje, ale u těch, kteří zůstávají, rostou požadavky na digitální gramotnost, schopnost porozumět systémům, a především ochotu se učit. Důraz se přesouvá z fyzické síly na mentální flexibilitu.
Výrazně se mění i požadavky na takzvané „tradiční“ pozice. Například skladník už dnes nestačí s praxí a ochotou pracovat na směny. Musí umět pracovat se čtečkami, ERP systémy, zvládat základní zařízení pro řešení problémů a často i komunikovat v cizím jazyce kvůli mezinárodnímu provozu. V některých moderních skladech už nestačí ani technická zručnost, ale vyžaduje se schopnost pracovat v prostředí rozšířené reality nebo porozumění digitálním instrukcím.
V některých případech skutečně vnímáme určitou neochotu učit se nové technologie. Nejde ale o odpor jako takový, spíše o obavy z neznámého a frustraci z rychlosti změn. Lidé se bojí, že ztratí kontrolu nad tím, co se od nich očekává. Často postrádají dostatečnou podporu ze strany zaměstnavatele. Je na firmách, aby ukázaly směr, vytvořily bezpečné prostředí pro učení, nabídly trénink, vysvětlily přínosy změn a více podporovali lidi při akceptaci těchto změn. Často nedesignovat nový proces a nainstalovat novou technologie je jednodušší než pak zajistit správnou adopci nových postupů zaměstnanci. Adaptace totiž začíná u důvěry a motivace.

Lidský faktor jako největší výzva
Právě tady narážíme na hlubší problém trhu práce. Technologický vývoj je rychlejší než schopnost lidí a často i managementu se mu přizpůsobit. Implementace nových systémů naráží ne na technické limity, ale na lidskou setrvačnost. Peter Drucker již v 70. letech přišel s termínem, že „Culture eats strategy for breakfast“ a se zrychlující změnou toto platí dvojnásob. Firemní kultura, která neoceňuje experimentování a iniciativu, se stává brzdou růstu. Přitom podle průzkumů ManpowerGroup až 66 % firem v Česku nedokáže obsadit svá volná místa, přičemž největší potíže mají právě v oblastech jako je výroba a logistika.
Přichází doba, kdy se zaměstnanec nebude hodnotit podle toho, co má v životopise nebo na diplomu, ale podle toho, jak rychle se dokáže naučit něco nového. Učenlivost, schopnost adaptace a ochota spolupracovat s technologiemi jsou nové kompetenční pilíře, bez kterých se pracovník budoucnosti ve skladu neobejde. Budoucnost skladů je digitální, autonomní, ale stále lidská. Práce v nich bude náročnější na hlavu než na ruce.